Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.
Unaven recenzemi na knížky, kde je hlavním tématem, jestli je kniha autofikční, jestli je dost angažovaná, jestli řeší naše současné problémy, jsem si v Kverulantech poslechnul audiorecenzi na knihu Letnice.
A kritici nešetřili chválou.
Autorem knihy je Miroslav Hlaučo, a co je hodně zajímavé, je to ročník 1967 a Letnice je jeho prvotina.
Nejmladší synek Štěpán hraje na baskytaru s jednou partičkou a zkušebnu mají v Maršově, vesnici s asi 10 stálými obyvateli. Jeden člověk tam před lety koupil starou továrnu, která částečně vypadá jako statek, a postupně ji renovuje, kluci tam často brigádničí. Mají tam i skatebordovou dráhu.
Rozhodli se, že tam na začátku září uspořádají festiválek asi čtyř kapel.
Už dlouho jsem chtěl pro ně něco udělat. Kdysi jsem si vyfotil z průčelí statek v Maršově a zkoušel různé návrhy, ale nic se mi nelíbilo.
Potom mě napadlo k tomu přidat nápis – takovou variaci starého Trumpova předvolebního hesla – Make America great again, kterou jsem upravil na Make Maršov great again, což je taková docela vtipná absurdita. Štěpán mě ještě navedl na to, přidat tam všudypřítomnou míchačku jako symbol budování.
Výroba šablon na síto byla klasická pakárna, ale nějak jsem to zvládnul.
Chtěl jsem natisknout asi 10 tašek a jednu bílou košili, kterou mi dal frontman kapely. Pokračovat ve čtení „Make Maršov great again“
Ve středu v noci mi přistála na mobilu smska, co bych na to řekl, kdybych na rychlo v pátek vytvořil asi deset triček kamarádce a jejím kamarádům, kteří v sobotu vyráží na Mazury.
No tak samozřejmě, že to beru. Pokecám s kamarádkou a u toho potiskneme. Nic moc bližšího, tak bylo jasné, že to bude trochu dobrodrůžo.
Tak souhlas.
Na pomoc jsem si přizval umělou inteligenci a ta mi vyplivla pár návrhů.
Asi nejrozumnější mi připadal tehle:
Umělá inteligence je opravdu skvělá a umí zázračné věci, ale nechápu, proč často nedokáže napsat prostý text daný do uvozovek. Jako tady – dvakrát písmeno u a jedna dvojka navíc v letopočtu.
To jsem ale poměrně lehce odstranil a vyrobil síto.
Na basu hraju a zpívám s takovým sborečkem.
Jsou v něm zajímaví lidé a mluvili jsme o tom, že bychom se nemuseli omezit jen na vícehlasé zpívání.
A jako na prvního padla volba na mě. Že bych mohl říct nějaké svoje básničky.
Proč ne. Tak jsem si připravil takové menší pásmo s představou, že to po zkoušce předvedu a bude.
Dal jsem do toho básničky ze svojí sbírky, z instapoezie a nějak jsem to pospojoval.
Ono se to nakonec posunulo až k závěrečnému ohýnku a bylo tam o něco víc lidí, než jsem čekal.
To je také ten první fórek, kdy děkuji za to, kolik lidí dorazilo na mé autorské čtení, protože ve skutečnosti většina netušila, že tam něco budu říkat a přišli si opéct špekáčky :-).
Myslel jsem, že budu kvůli většímu počtu lidí nervózní, ale kupodivu ne. Byl jsem v dobré náladě, publikum bylo skvělé a tak ty chyby, které tam jsou, prominulo. Kamarádka to celé nahrála pro jednu chybějící kamarádku. Tak to Štěpán upravil a já to hodil na youtube.
Odezvy byly velmi dobré.
Teď se připravuje další díl na oslavu narozenin jedné kamarádky. Nechci to dělat úplně stejné, takže pracuju na tom.
Už dlouho jsem netisknul a zastesklo se mi po tom.
Tak jsem navštívil svou umělou inteligenci a společně jsme splácali jeden obrázek.
Při tisku jsem si chtěl vyzkoušet cmykové barvy na číro pankáče a nacpat je na jednu šablonu.
Až na pár mazanců se to podařilo.
Šablony mají už tak velké stíny, že na ních je těžko poznat, co se bude tisknout 🙂
