Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.
Začnu u Jonáše Zbořila. Mám moc rád jeho kulturní podcasty. Škoda, že skončila Liberatura, která byla výhradně o knížkách, tu jsem měl moc rád.
O Zbořilovi vím, že je básník, ale žádnou jeho básnickou sbírku jsem zatím nečetl.
Nedávno jsem slyšel podcast, kde byl Jonáš Zbořil v roli zpovídaného. Hovořil o své prozaické prvotině – Floře. Tady jsem vyhodnotil, že si tu knížku asi nechám ujít – přece jen, knížek, které si chci přečíst je hafo a čas je omezený. Nezaujalo mě téma.
Potom jsem slyšel můj neoblíbený podcast TLDR s Klíčovou a Bílkem. Poslouchám to kvůli tříbění názorů. Myslím, že je dobré sledovat i věci mimo mou bublinu, názory, se kterými často nesouhlasím.
Tady knížku totálně zkritizovali, ironie z podcastu přímo stříkala. Tak jsem zpozorněl. Možná, že ta knížka nemusí být tak špatná, když se nelíbí TLDR. Šance na přečtení se zvýšila tak na 30 %.
Potom jsem si poslechl podcast Lit, kde sice s výhradami, ale knížku spíš chválili. A byl jsem zhruba na 50 %.
O knížce jsem se bavil se svým synem, který má podcasty Jonáše Zbořila taky rád.
Tady už převažovala spíše zvědavost. Je ta knížka opravdu tak špatná? Na goodreads.com má hodně dobré hodnocení. Zvláštní.
A překvapení – pod stromečkem byla Flora!
Ke čtení jsem přistupoval s následujícím nastavením. Děj je asi jednoduchý – z podcastů jsem ho prakticky znal. Tam jsem se trochu bál nudy. Přece jen, knížka bez děje….
Nevěděl jsem, jestli mě osloví téma – mělo to být o tom, že mladý pár najde ve Stepi (periferie města zarostlá vegetací) takové klubo kabelů a různých organických věcí, které je asi bytostí…
Asi tam bude zajímavý jazyk a popis té tak zvané Stepi.
A tady je můj rozsudek 😊
Jednoznačně skvělý je jazyk a vykreslení těch opuštěných míst. Je vidět, že Jonáš Zbořil je básník.
Děj – možná proto, že jsem nečekal žádný, mi to zase tak bez děje nepřišlo. Knížka by šla sice shrnout do dvou vět, ale vyskytovaly se tam i jiné postavy než mladý pár a Flora a občas se něco stalo – nenudil jsem se. Pro mě tedy spíše milé překvapení.
Knížka je navíc poměrně tenká a jednotlivé kapitoly jsou krátké.
Celkové vyznění knížky
Četl jsem to spíš jako takovou abstrakci. Určitě jsem se nepitval v tom, jestli je něco nedomyšlené. To jsem slyšel v jednom podcastu a mě by ani nenapadlo tuhle knížku posuzovat těmito měřítky.
Na goodreads.com jsem tomu dal nejdříve 4 hvězdičky z 5.
5 hvězdiček dávám jen knížkám, které mě opravdu chytí. Ale potom jsem si uvědomil, že jsem dal pár dní před tím knížce Narušení děje 4 hvězdičky a Flora se mi líbila o dost víc. Takže tak 4,5 hvězdičky. Tak jsem Floře nakonec těch 5 hvězdiček dal.
Knížka pro mě byla příjemným překvapením. Možná, že si přečtu i Zbořilovy básně. Tahle knížka je podle mě něco mezi básní a novelou s tím, že má nakročeno už víc k té novele, ale něco tomu ještě chybí.
Kdyby napsal Zbořil další knížku v takovémhle stylu, asi bych si ji už nechtěl přečíst.
Ale bude zajímavé sledovat, kam se Jonáš Zbořil vydá dál. Jsem zvědav.