Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.
Ta knížka se neskutečně táhne. A děj? Na dvě věty.
Přesto jsem ji dočetl a na goodreads jsem jí dal 4 hvězdy z 5. (Kdyby to šlo – dal bych 3,5.)
Přesto musím říct, že to byla z části hodně dobrá kniha.
Děj je opravdu jednoduchý – kdo nechce spoiler, ať přeskočí následující odstavec:
Yongey Mingyur je učitelem Buddhismu v klášteře. My sledujeme to, jak tajně odchází z kláštera, aby stejně jako někteří jiní mistří putoval zemí jako toulavý mnich. Vlakem kamsi odjíždí, tam vystoupí, pak zase odjede jinam a tam umírá
Ano, tak jednoduché to je.
A pokud by v knize bylo jen tohle, tak by opravdu nemělo cenu ji číst.
Kniha má ale ještě další roviny.
Yongey Mingyur nás při svém putování seznamuje se životem několika buddhistických učitelů. To už je zajímavější.
A potom ještě aplikuje na nepříjemné situace, které ho cestou provází, meditaci a učení, kterému se věnoval.
To bylo zajímavé.
A pro mě bylo nejzajímavější líčení umírání jeho fyzického těla.
To byl vlastně asi i důvod, proč se mi kniha dostala do ruky.
Měl jsem strejdu, který byl takový dost kontroverzní člověk. Já jsem se s ním ale v posledních letech jeho života, hlavně když byl nemocný, hodně sblížil.
Když zemřel, tak jsem přemýšlel, jestli mu můžu ještě nějak pomoci.
V Anglii mám kamaráda, který se věnuje roky buddhismu, a já jsem se na něj obrátil s prosbou o radu.
On má každou neděli schůzku se svým duchovním mistrem Simonem a nabídl mi, abych jim zavolal a zeptal se Simona sám.
Simon mi dal nějaké základní rady, co ještě můžu dělat. A doporučil mi právě tuto knížku.
Až tak do 2/3 mi nějak jeho doporučení nedávalo smysl a kdybych knížku nečetl na doporučení, ale někde si ji vybral sám, určitě bych ji nedočetl.
Ale musím říct, že popis umírání byl skvělý a já jsem se dozvěděl hodně o průchodu umírajícího různými bardy a asi poprvé jsem se setkal s popisem toho, jak se od těla oddělují jednotlivé elementy – voda, vzduch, oheň …
Takže stručně – čtení knížky bylo utrpení, ale konec to napravil.