Rozhodl jsem se proniknout do tajů instapoezie – zaregistroval jsem se na instagramu a od té doby se pokouším prosadit jako instabásník neboli instapoeta.
Na instagramu mě najdete tady
V prvním příspěvku jsme se podívali na šedá socialistická sídliště a na to, jak jsem na Instagram zapomněl a nijak mi nechyběl.
Ve druhém článku vysvětluju, proč jsem nešel do slam poetry.
Třetí příspěvek je o instapoezii všeobecně
Ve čtvrtém příspěvku jsem hledal pseudonym
Jak je to se Slováky u Instapoezie jsem psal tady
Šestý díl byl o followerech
A dnes o mých fans a komunitě
Jedeme!!!
Nahodil jsem první básničky a ráno před cestou do práce čekuju mobil. A hele, první follower! Co follower, dokonce followerka!!!
První mě začala sledovat nějaká holka. Nebo snad paní? Nejsem schopen napsat její jméno, protože ho nevím. Bylo napsané nějakými asi arabskými znaky. Proč mě sleduje někdo, kdo asi nerozumí mému jazyku, mi hlava nebere. Samozřejmě to může být nějaký falešný účet, který má bůh ví jaký záměr, nevím. Ale jsem za ní vděčný, jako za každého jiného followera.
Komunita se postupně rozrůstá, já si pročítám výtvory spolubojovníků.
Super je, že člověk hned vidí, jestli se někomu moje výtvory líbí.
Kdyby člověk vydal nějakou básnickou sbírku, byl by feedbackem počet prodaných výtisků. Které básničky ale čtenáře zaujaly, bych se asi nikdy nedozvěděl.
Občas mi někdo napíše i do soukromých zpráv. Až na trochu trolení jsem se nesetkal s ničím negativním, nepříjemným.
Jsem spokojen!
V příštím dílu si pobrečíme nad ztrátou fanoušků