V minulém díle jsme tiskli pro Štěpána dalšího Goofiho a Goooofiho.
A zase Štěpán- jeho kamarádka chtěla vyrobit pro jednoho jejího kamaráda tričko k narozeninám.
Protože se stále ještě nacházím v období pokusničení, byl jsem za to i celkem rád.
Naštěstí šlo zatím většinou o tisk na staré oblečení – nerad bych někomu znehodnotil něco cenného.
V tomhle případě šlo o tričko z hrabáku s takovou jednou světlejší bublinou vpředu a jinou bublinou vzadu. Ještě tam byl takový světlý pruh.
Kamarádka ještě poslala návrh na přední a zadní stranu.
Předek se mi zdál v pohodě – velká písmena, to jsem věděl podle zkušenosti, že to půjde.
Návrh zad mi ale radost neudělal. Spousta nápisů s malými písmeny. Nejdříve v tom byly i kresbičky – tak to bylo vyloučeno úplně. Na něco takového je určitě vhodnější osvitová technika s emulzí.
U návrhu zad bez obrázků jsem usoudil, že to zkusím, i když jsem to chtěl původně odmítnout jako nerealizovatelné. V nejhorším řeknu, že to nejde.
Bral jsem to trochu jako výzvu. Nebyl jsem si ani jistý, jak si s vyřezáváním těch malých písmen poradí plotr.
Tak plotr si poradil dobře, na řadě jsem byl já.
Předek v pohodě, na řadě byl obávaný zadek.
Byla to piplačka, ale vcelku to šlo. Bylo jasné, že u takhle malých písmen budou vnitřky písmen jako a, o, p atd. většinou jako jedno kolečko bez vnitřku..
Ale protože ty nápisy byly takové punkové, myslím, že to vůbec nevadilo.
Vydlabaná písmenka jsem z pinzety „utíral“ do nohavice kalhot. A ono to nakonec vypadalo i docela zajímavě a cool.
Samotný tisk proběhnul bez problému. Poprvé jsem vyzkoušel lepidlo na prkno u karuselu – supr věcička (jen jsem nevěděl, jak pak to lepidlo ve spreji zase dostat z desky karuselu dolů – nakonec to šlo nějakým ředidlem).
Uvažovali jsme, jakou barvu zvolit, aby byly nápisy vidět.
Volba byla vcelku dobrá. Jen na zádech, kde nápis přečnívá přes šedý ovál, nejsou písmena moc vidět. Ale to se dalo čekat – těžko najít barvu, která bude výrazná na šedobílém a zároveň na černém pozadí. A navíc používám barvy na vodní bázi a ty nekryjí tak jako ředidlem ředitelné.
Tričko trochu vypadá, jako kdyby to na něj někdo napsal fixou. Ale já myslím, že to tak bylo i myšleno –trochu punk.
Od Štěpána jsem se později dozvěděl, že kamarádka byla nadšená. Tak to asi mělo takhle vypadat.
I když byl návrh složitý, z mé strany to byl paradoxně jeden z mála tisků, kdy se nevyštěnilo nic neočekávaného, nějaký problémek, kde jsem nic nepokazil, i když jsem si na začátku nebyl vůbec jistý, jestli to celé neodříct nebo jestli tisk neskončí fiaskem.