Tato rubrika je o tom, jak jsem se pustil do sítotisku.
Minule jsem se zmínil o tom, jak jsem dostal nápad na to, že si vyzkouším sítotisk.
Mělo to jen drobný háček.
Zrovna jsem neměl žádný počítač, neuměl jsem s žádným grafickým programem kromě malování ve windowsech a o sítotisku jsem věděl jen to, že se při něm používá nějaké síto. (Kdysi jsem si dokonce myslel, že je to sytotisk, čili že se něco sytě tiskne). No a samozřejmě jsem neměl žádné vybavení, nástroje. O tom, že neumím malovat a nic jsem netušil o barvách asi není potřeba psát.
Ale to přece nevadí, aspoň se něco naučím!!!
V prvním kroku jsem si zaplatil malý několikahodinový workshop sítotisku pro začátečníky.
Jen takové hrubé seznámení s tím, o co vlastně jde. „Fixou“ jsme si nakreslili na malé síto náš tvar a potom vytiskli na papír.
Byla to individuální lekce pro mě a moji manželku. Lektor nebyl zrovna mistr komunikace, ale řemeslu rozuměl a vše teoreticky i prakticky pěkně vysvětlil.
Bylo dobře, že jsem si o sítotisku předem něco přečetl a skouknul na youtube. Měl jsem spoustu otázek a dostalo se mi odpovědí, takže spokojenost. S manželkou jsme si to suprově užili. Za tu zhruba tisícovku to určitě stálo.
Součástí workshopu byl i proces vytváření motivu na síto osvitovou technikou. A tady jsem si uvědomil, že bych to raději dělal nějak jinak, protože tam bylo dost chemie, vymývání atd… Problém by asi nebyl v tom, že bych to nezvládl, ale spíše to není způsob, který by se mi líbil.
Vzpomněl jsem si, že mi Vojta říkal i o možnosti výroby šablony na síto pomocí řezacího plotru.
Bylo mi jasné, že tím asi nedocílím detailů jako chemickou cestou, ale mně připadl tenhle postup pro mě mnohem vhodnější.
Má své výhody i nevýhody, o tom třeba někdy později.
V příštím dílu si koupím první vybavení