Ještě mě trochu bolí nohy a záda. Ale stálo to za to!
Ušli jsme něco málo pod 500 kilometrů. Ale žádný strach – ne najednou.
Vezměme to ale od začátku!
Svatojakubská cesta vede z různých koutů Evropy do španělského Santiaga de Compostela.
(Pavlína šla tuto pouť před několika lety ve Španělsku – ušla 800 kilometrů a došla do Santiaga).
Na fotce je její přednáška.
Já podobné ambice nemám a neměl bych na to ani čas (a asi ani fyzičku).
Ale jedna trasa vede shodou okolností kousek od našeho bydliště a tak jsme se po ní s Pavlínou před pár lety vydali.
Je to Východočeská trasa a vede z polského Křešova nebo Vambeřic přes Broumov, Jaroměř, Hradec Králové atd. a končí kousek od Vlašimi, kde se na ni napojuje Jihočeská trasa. Ta potom končí na hranicích s Rakouskem.
Já jsem se k manželce připojil v Broumově a zpočátku jsme to pojímali jako sobotní nebo nedělní výlety. Většinou vlakem jsme dojeli tam, kde jsme skončili minule, a zase se pohli o kousek dál.
Časem už se ale nevyplatilo jít jen jeden den, a tak jsme si trasu naplánovali třeba na prodloužené víkendy a věnovali jsme tomu i pár dní z dovolené.
Přespávali jsme většinou venku, výjimečně někde v kempu, jednou jsme si i koupili ubytování v malém hotýlku.
Všechny úseky s námi absolvoval i náš pejsek Barča.
Je už starší a třeba loni začala cestou kulhat, a tak jsme se vrátili domů asi po třech dnech.
Letos nám zbývalo asi 120 km a nijak jsme to nehrotili. Prostě buď dojdeme nebo ne.
Počasí ale bylo ideální a tak jsme to dali. Každý den asi tak těch 25 km.
Zajímavá příhoda se nám stala na hranicích.
Potom, co jsme snědli na oslavu perník a Barča dostala nějaký psí pamlsek, odmítla s námi jít zpátky. Den před tím ušla skoro 30 km a tak byla unavená. I tohle byl pro ni ohromný výkon.
A to byl trochu problém – museli jsme ji pár kilometrů nést. Naštěstí nás pak z malého parkoviště vzalo jedno auto. To se rovnalo malému zázraku, protože tam bylo skoro liduprázdno.
Co mi cesta dala?
Určitě několik pěkných víkendů a dnů dovolené. Poznal jsem na vlastní nohy docela velkou část ČR.
Potkali jsme i několik zajímavých lidí – nejen poutníků. Prostě se s námi dal někdo do řeči, odkud a kam jdeme.
Dál už ale jít nemám v plánu. Na příští dovolenou vymyslíme zase něco jiného.