Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.
Přímo o Václavu Havlovi jsem až do knížky Havel nic nečetl.
O jeho životě jsem ale věděl relativně dost. Vyskytoval se v knížce Magor a jeho doba, hodně jsem se o něm dozvěděl z knížky Pavla Kosatíka o Olze Havlové, možná, že padla nějaká zmínka i v A bez ohňů je underground od Mejly Hlavsy a asi jsem četl i další knížky, ve kterých se vyskytoval.
Michael Žantovský byl Václavu Havlovi několik let hodně na blízku, je to chytrý chlapík s takovým jemným humorem, a tak jsem se rozhodl do jeho knížky skočit. Časově bych nedával knížku psanou, měl jsem zrovna rozečtené asi tři jiné knížky, tak jsem se rozhodl pro audioverzi, kde jsem měl zrovna hluché místo.
Začátek pro mě bylo trochu nemilé překvapení. Předmluva byla pro mě hodně suchopárná, nudná. Měl jsem strach, jestli taková nebude celá knížka.
Naštěstí ne.
Knížka je vystavěna jako klasická biografie – od dětství po smrt. Žantovský tomu musel obětovat hodně času, faktografie šlape jako hodinky.
Na goodreads.com jsem četl v nějaké čtenářské recenzi, že je v knize ve vyprávění hodně znát, kdy se Žantovský k Havlovi dostal a že tato doba je popisována trochu jinak.
Já jsem si tedy žádné takové změny ani švů nevšiml.
Některé úseky knížky mě bavily víc, některé míň. Trochu zbytečné mi třeba připadaly poměrně dlouhé citace pasáží z jeho her. Někdy to bylo zase moc filozofování.
Ale vcelku to bylo dobré. Všechno, co jsem se dozvěděl z ostatních knížek, a nebo co jsem si pamatoval z vlastní zkušenosti z vlády VH, mi pěkně zapadalo do sebe.
Myslím, že se Žantovský držel zpět se svými názory při popisování některých situací a snažil se být objektivní.
Co mi knížka dala:
nechala mě nakouknout trochu za kulisy událostí, o kterých jsem slyšel tehdy z rádia.
Havla mi knížka přiblížila i více po jeho lidské stránce. Trochu mě překvapily jeho pro mě až extrémní vztahy se ženami. Něco naznačil i Pavel Kosatík v knížce o Havlově manželce Olze xxx, ale tady to bylo víc rozpitvané. Je to každého věc, ale v téhle oblasti Havel moje sympatie zrovna nezískal.
Určitě jsem si osvěžil události s Havlem, které jsem za Havlova prezidentování sledoval a uvědomil jsem si, jak selektivní má člověk paměť. Věci, které mi tehdy připadaly jako ohromně důležité a jména s nimi spojená, jsem nějak vytěsnil a teprve při čtení Havla mi zase naskočily.
Možná trochu škoda, že jsem už veděl o Havlovi relativně dost z jiných knížek. Tady to už nebylo tak objevné. Ale nevadí.
V podstatě se mi to líbilo, dal jsem tomu 4 hvězdy z 5.