Moje první (a poslední?) vystoupení s básničkami

Na basu hraju a zpívám s takovým sborečkem.

Jsou v něm zajímaví lidé a mluvili jsme o tom, že bychom se nemuseli omezit jen na vícehlasé zpívání.

A jako na prvního padla volba na mě. Že bych mohl říct nějaké svoje básničky.
Proč ne. Tak jsem si připravil takové menší pásmo s představou, že to po zkoušce předvedu a bude.
Dal jsem do toho básničky ze svojí sbírky, z instapoezie a nějak jsem to pospojoval.

Ono se to nakonec posunulo až k závěrečnému ohýnku a bylo tam o něco víc lidí, než jsem čekal.
To je také ten první fórek, kdy děkuji za to, kolik lidí dorazilo na mé autorské čtení, protože ve skutečnosti většina netušila, že tam něco budu říkat a přišli si opéct špekáčky :-).

Myslel jsem, že budu kvůli většímu počtu lidí nervózní, ale kupodivu ne. Byl jsem v dobré náladě, publikum bylo skvělé a tak ty chyby, které tam jsou, prominulo. Kamarádka to celé nahrála pro jednu chybějící kamarádku. Tak to Štěpán upravil a já to hodil na youtube.

Odezvy byly velmi dobré.
Teď se připravuje další díl na oslavu narozenin jedné kamarádky.  Nechci to dělat úplně stejné, takže pracuju na tom.

V zajetí myšlenek a autocenzury

No, říkejme tomu třeba tvůrčí pauza, někdo tomu říká tvůrčí krize.
To je takové to období, kdy člověka nic nenapadá.

A já jsem teď měl pár takových měsíců.

Myslím si, že pokud chce člověk něco tvořit, předně musí chtít a musí se správně psychicky naladit.
A v posledních měsících jsem byl naladěnej trochu jinak, takže jsem skoro žádné básničky nenapsal. No zase taková škoda to není….

Ale přece jen jsem začal přemýšlet nad tím, čím to je.

Takže jednou věcí je určitě naladění. Asi bude člověk těžko básničkovat, když má v hlavě úplně jiné věci.

A další věcí, která u mě sehrála velkou roli, je autocenzura. Pokračovat ve čtení „V zajetí myšlenek a autocenzury“

Ztráta followerů

Rozhodl jsem se proniknout do tajů instapoezie – zaregistroval jsem se na instagramu a od té doby se pokouším prosadit jako instabásník neboli instapoeta.

Na instagramu mě najdete tady

V prvním příspěvku jsme se podívali na šedá socialistická sídliště a na to, jak jsem na Instagram zapomněl a nijak mi nechyběl.

Ve druhém článku vysvětluju, proč jsem nešel do slam poetry.

Třetí příspěvek je o instapoezii všeobecně

Ve čtvrtém příspěvku jsem hledal pseudonym

Jak je to se Slováky u Instapoezie jsem psal tady

Šestý díl byl o followerech

Sedmý příspěvěk byl o mých fans a komunitě

Všechno má svou odvrácenou tvář a stejně tak i instapoezie.

Každý nový sledující člověka potěší – trochu depresivní je samozřejmě ztráta followerů. Někdo vás třeba začal sledovat jen kvůli tomu, abyste ho začali taky sledovat, a pak vás „tajně“ sledovat přestane. Pokračovat ve čtení „Ztráta followerů“

První fanynka, komunita

Rozhodl jsem se proniknout do tajů instapoezie – zaregistroval jsem se na instagramu a od té doby se pokouším prosadit jako instabásník neboli instapoeta.

Na instagramu mě najdete tady

V prvním příspěvku jsme se podívali na šedá socialistická sídliště a na to, jak jsem na Instagram zapomněl a nijak mi nechyběl.

Ve druhém článku vysvětluju, proč jsem nešel do slam poetry.

Třetí příspěvek je o instapoezii všeobecně

Ve čtvrtém příspěvku jsem hledal pseudonym

Jak je to se Slováky u Instapoezie jsem psal tady

Šestý díl byl o followerech

A dnes o mých fans a komunitě

Jedeme!!! 

Nahodil jsem první básničky a ráno před cestou do práce čekuju mobil. A hele, první follower!  Co follower, dokonce followerka!!!

Pokračovat ve čtení „První fanynka, komunita“

Followeři

Rozhodl jsem se proniknout do tajů instapoezie – zaregistroval jsem se na instagramu a od té doby se pokouším prosadit jako instabásník neboli instapoeta.

Na instagramu mě najdete tady

V prvním příspěvku jsme se podívali na šedá socialistická sídliště a na to, jak jsem na Instagram zapomněl a nijak mi nechyběl.

Ve druhém článku vysvětluju, proč jsem nešel do slam poetry.

Třetí příspěvek je o instapoezii všeobecně

Ve čtvrtém příspěvku jsem hledal pseudonym

Jak je to se Slováky u Instapoezie jsem psal minule

Mohl bych tvrdit, že mě nezajímá, kolik mám followerů, nebo že mi je fuk, kolika lidem se básnička líbila. Ale není to pravda.

Stejně jako pekaře zajímá, kolik prodá rohlíků, jako zajímá herce, jestli mu lidi tleskají nebo pískají, i mě zajímá, jestli se někomu moje tvorba líbí.

Zároveň by ale nemělo být cílem sbírat jak blázen followery nebo se snažit zavděčit kvůli lajkům a tvořit něco, co se mně samotnému ani nelíbí.

Bylo mi jasné, že to nefunguje tak, že začnu z nuly, nebudu nikoho sledovat a hned budu mít stovky a tisíce fanoušků. 

To ani není můj cíl. Od začátku jsem se chtěl zapojit do komunity, sledovat ostatní, komunikovat…. Pokračovat ve čtení „Followeři“