Rubrika: Knížky

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.

Po knížce Českej rap je tu další knížka, kterou jsem koupil Štěpánovi k Vánocům s tím, že si ji přečtu taky.

Od Rudiše jsem četl Nebe pod Berlínem, to bylo fajn. Ale Konec punku v Helsinkách už se mi moc nelíbil.

Winterbergovu poslední cestu asi nedám, do něčeho tak obsáhlého se mi nechce.

Ale komiks Nachtgestallten, v českém překladu Noční chodci, to bych mohl zvládnout.

A jo, zvládnul jsem to lehce. Pokračovat ve čtení „Jaroslav Rudiš – Noční chodci“

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.

K rapu jsem se dostal přes Štěpána.

Když odjel na školu, začalo se mi trochu stýskat po hudbě, kterou jsem díky němu dříve chtě nechtě pasivně konzumoval. 

A tak jsem začal na vlastní pěst trochu pronikat do tohoto, pro mě dříve nepochopitelného hudebního žánru.

Nebudu tady hodnotit rap jako takový, ale knížku, kterou jsem pořídil Štěpánovi k Vánocům s postranním úmyslem, že si ji sám přečtu.

Je to prvotina Ladislava Poety Zemana, pracujícího na Radiu Spin

Je to pořádná bichle. 

Tvoří ji rozhovory s  úspěšnými českými rapery. Tady by samozřejmě mohla hned přijít námitka, že těch raperů je u nás hafo a knížka určitě není kompletní. Pokračovat ve čtení „Českej rap“

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.
Kdo nezná, lze řadit podle různých kritérií – data přidání, počtu hvězdiček, které jsem tomu dal atd….

Petr Stančík je pro mě takové trochu zjevení na české literární scéně.
A sice v tom smyslu, že někteří spisovatelé těžko hledají inspiraci a jejich fantazie se drží až moc při zemi. Petr Stančík má opačný problém. 

Někdy svoji fantazii a vypravěčství neukočíruje.

Nápady rozhazuje plnými hrstmi, ale někdy se mu to rozjede.

To byl třeba případ Mlýnu na mumie. Neskutečné nápady a vtípky, fantazie, super. Ale tak někde ve dvou třetinách se příběh utrhnul ze řetězu.

Lépe zvládnutá mi přišla jeho knížka Pérák. Tady byl daný jasný tvar a Stančík neuletěl.

Sice nebyl příběh až tak prošpikovaný nápady jako Mlýn na mumie, ale mě to vyhovovalo víc.

A jak to je s Pravomilem?

Stančík se nechal inspirovat skutečnou postavou Pravomila Raichla. 

Je ale jasné, že se v Pravomilovi nedržel jen ověřených faktů. Pokračovat ve čtení „Petr Stančík – Pravomil“

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník. Kdo nezná, lze řadit podle různých kritérií – data přidání, počtu hvězdiček, které jsem tomu dal atd….

Od Jana Nováka jsem toho přečetl relativně dost. 

Jeho asi nejvější hitovka – Zatím dobrý o osudech bratrů Mašínů je dech beroucí story a přízeň čtenářů si získala plným právem. 

Mně se toho od něj ale líbilo víc.

Třeba Kundera – Český život a doba. 

Ano, souhlasím se spoustou výtek, které tuto knihu provázejí. Novák tady určitě není objektivní, je vidět, že Kunderu jako člověka nemá rád. (Jako spisovatele ho ale uznává). 

I tak byla pro mě ale kniha velmi přínosná – skvěle mi přiblížila dobu a to, jak se různí spisovatelé v těžkých komunistických časech chovali. Novák umí poutavě psát a i schůze spisovatelů se četly jak detektivka.

Knížka Děda 

Takové rodinné vyprávění, místy i dost dojemné.

Milionový džíp

Autobiografický příběh – Jan Novák se jako malý kluk dostává s rodinou do Ameriky. Z republiky rodina uprchla kvůli otcovým machinacím, ale na venek to vypadalo jako útěk z politických důvodů. Zajímavé byly postřehy z utečeneckého tábora, rozčarování z Ameriky.

A tak jsem si koupil na kosmasu Novákovu knížku (e-book) Těžký prachy.

Knížka mě vyloženě nezklamala, ale ani nenadchla. 

Když to zhodnotím hned na začátku – na goodreads.com jsem dal 4 hvězdy z 5. Kdyby bylo hodnocení jemnější, dal bych 7 hvězd z 10. Co to u mě Pokračovat ve čtení „Jan Novák -Těžký prachy“