Jsem skoro Fully Fluent

Jsem už starší ročník a s výukou jazyků (jako žák i jako učitel či lektor) mám dost zkušeností.

V životě jsem se pral s ruštinou, španělštinou, němčinou a angličtinou.
Každý jazyk jsem se učil trochu jinak.

První anglická slovíčka jsem se začal učit, když mi bylo asi 25 let, ale vážněji jsem se na angličtinu zaměřil až po třicítce a nekladl jsem si žádné extra odvážné cíle. Chtěl jsem dosáhnout toho, abych byl schopen číst jednodušší texty, abych rozuměl, pokud někdo bude mluvit jednodušeji přímo pro mě a abych se i třeba nějak humpolácky domluvil.

Trochu neskromně můžu napsat, že jsem plány přeplnil. Čtu si anglické knížky (občas dohledávám nějaké slovíčko), poslouchám anglicky namluvené audioknížky (pokud to není nějak extra složité, s filmy mám někdy problémy), dorozumím se ve většině situací.

Gramatiku jsem se nějak naučil skoro sám (samozřejmě to podle toho vypadá). Najít materiály pro poslech a čtení není problém – toho je plný internet. Problém ale byl a je s mluvením.

Ke kamarádům, kteří kdysi pobývali v Anglii a Americe jsem chodil na konverzaci, asi rok jsem přes Skype konverzoval s jedním Afričanem, který strávil několik let v Americe a Anglii.
Na stránkách speaking24.com jsem pak konverzoval s cizinci – stejnými zoufalci jako já. Samozřejmě mi nikdo neopravoval moje chyby, ale získal jsem větší jistotu a určitě jsem si obohatil slovní zásobu.
Už několik let jsem ale pro svoji mluvenou angličtinu udělal velké NIC.

Zdá se, že možná budu angličtinu občas potřebovat na vyšším levelu a tak jsem se rozhodl, že něco udělám se svým mluveným projevem.
Začal jsem hledat nějakého rodilého mluvčího – tady jsem počítal, že to bude dost drahé. Moc se mi do toho nechtělo – musíme mít dohodnutý nějaký většinou pravidelný termín a to mě vždycky tak nějak znervózňovalo – musel jsem pořád myslet na to, že tehdy a tehdy mám být tam a tam.

Jako alternativu jsem našel kurzy přes internet. Výběr z několika rodilých mluvčích (cena při větším objemu hodin ca. 200 kč/hod, čili supr) a jakýsi rozvrh, ve kterém bych si bookoval hodiny s různými lektory. To se mi zdálo hodně dobré.

No ale než jsem se odhodlal k vyzkoušení téhle služby, poslouchal jsem nějaký podcast o umělé inteligenci a napadlo mě, že bych mohl otestovat, co to umí.

Stáhnul jsem si do mobilu více méně náhodně několik aplikací. Některé z nich nefungovaly, jedna vypadala použitelně, ale žádný zázrak.
A pak jsem si stáhnul Fully Fluent, která, jak se zdálo, měla vše, co jsem hledal.

Tady bych se rád podělil o svoje dojmy s použitím tohohle neobvyklého přítele na konverzaci.
Předem je dobré říct, že s AI jsem neměl žádné zkušenosti, dokonce ani s přístroji, které by se hlasově ovládaly. Takže některé moje postřehy pro někoho budou samozřejmostí.

Pokračovat ve čtení „Jsem skoro Fully Fluent“

Svatojakubská cesta

Ještě mě trochu bolí nohy a záda. Ale stálo to za to!

Ušli jsme něco málo pod 500 kilometrů. Ale žádný strach – ne najednou.
Vezměme to ale od začátku!

Svatojakubská cesta vede z různých koutů Evropy do španělského Santiaga de Compostela.
(Pavlína šla tuto pouť před několika lety ve Španělsku – ušla 800 kilometrů a došla do Santiaga).
Na fotce je její přednáška.

Já podobné ambice nemám a neměl bych na to ani čas (a asi ani fyzičku).

Ale jedna trasa vede shodou okolností kousek od našeho bydliště a tak jsme se po ní s Pavlínou před pár lety vydali.

Je to Východočeská trasa a vede z polského Křešova nebo Vambeřic přes Broumov, Jaroměř, Hradec Králové atd. a končí kousek od Vlašimi, kde se na ni napojuje Jihočeská trasa. Ta potom končí na hranicích s Rakouskem. Pokračovat ve čtení „Svatojakubská cesta“

Rychlodárek pro kamaráda Červa

Tento příspěvek není o sítotisku, ale o řezání na plotru.

Kamarád, kterému už snad 50 let neřekne nikdo jinak než Červ, nás pozval na narozeniny.

Stále jsme měli jiné starosti a nakonec jsme si uvědomili, že nemáme dárek.

Pavlína sehnala výbornou třešňovici, ale mě připadalo trochu málo dát mu jen tak flašku.

Koupil jsem tedy trochu lepší flašku s uzávěrem a na plotru jsem vyřezal nápis a obrázek.

Písmo jsem volil trochu rozhárané, aby to vypadalo jako ručně psané.

Dělal jsem to na poslední chvíli a tlačil mě čas, tak jsem nemohl moc experimentovat.
Myslím ale, že výsledek není špatný.

Pokračovat ve čtení „Rychlodárek pro kamaráda Červa“

Leptání skleniček

Tato rubrika je o tom, jak jsem se pustil do sítotisku. 

Tehle příspěvek není zrovna o sítotisku, ale souvisí s plotrem, který na sítotisk používám.

Už chvíli mě lákalo leptání skla. A tak jsem se do toho ještě na poslední chvíli před Vánoci pustil.

Pořídil jsem si zkušebně 3 skleničky po 40 kč a leptací pastu. Ta byla relativně drahá, ale po leptání jsem zjistil, že jsem spotřeboval jen zlomeček obsahu lahvičky, takže ještě můžu hodně experimentovat.

Jako šablonu jsem narychlo použil kus šablony na Ejsep. Nebyl to úplně dobrý nápad, jak se ukázalo na konci.

Vystřihnul jsem šablonu, nalepil na skleničky a leptal podle youtube- Pokračovat ve čtení „Leptání skleniček“