Rozhodl jsem se proniknout do tajů instapoezie – zaregistroval jsem se na instagramu a od té doby se pokouším prosadit jako instabásník neboli instapoeta.
Na instagramu mě najdete tady
V prvním příspěvku jsme se podívali na šedá socialistická sídliště a na to, jak jsem na Instagram zapomněl a nijak mi nechyběl.
Ve druhém článku vysvětluju, proč jsem nešel do slam poetry.
Třetí příspěvek je o instapoezii všeobecně
Ve čtvrtém příspěvku jsem hledal pseudonym
Dnes takový krátký příběh s „cenzurou“.
Na festivalu filmů Jeden svět jsem viděl film o Filipíncích pracujících pro všechny ty Facebooky, Instagramy atd.. Stovky lidí sedí u počítačů a na obrazovce se jim v rychlém sledu míhají fotky a videa a oni musí během chvilky rozhodnout, jestli je to závadný obsah a dílko popřípadě smazat. Spousta z nich pak má z toho hnusu psychické problémy. Je mi těch lidí líto, ale o tom jsem psát nechtěl.
Na svůj skoro novotou vonící profilek jsem chtěl dát takový fórek. Na jedné fotce měl být boxer s nápisem Mistr světa v těžké váze, na druhé to samé, ale boxer měl být ve váze a pod tím nápis Mistr světa v těžké váze v těžké váze.
Uplouadoval jsem první fotku a během vteřinky se objevil nápis, že fotografie byla jako závadná odstraněna.
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co se děje. Že postavu boxera asi nějaký Filipínec vyhodnotil jako něco násilného.
Bylo mi líto času, který jsem přípravě fotek věnoval. A uvědomil jsem si, že kdybych mermo mocí něco takového zveřejnit chtěl a stálo by za tím mnohem víc než jen pár desítek minut u počítače, bylo by asi náročné se s někým handrkovat.
A zároveň jsem si uvědomil, že když si někdo usmyslí, že vypne celou tuhle síť, tak zmizí vše, čemu v ní člověk věnoval čas. Je to prostě zdarma.
Nakonec jsem dal na obrázek jiného mistra světa v těžké váze, který nevypadal tak divoce a ono to zaklapalo.
A příště si zajedeme na Slovensko