No, říkejme tomu třeba tvůrčí pauza, někdo tomu říká tvůrčí krize.
To je takové to období, kdy člověka nic nenapadá.
A já jsem teď měl pár takových měsíců.
Myslím si, že pokud chce člověk něco tvořit, předně musí chtít a musí se správně psychicky naladit.
A v posledních měsících jsem byl naladěnej trochu jinak, takže jsem skoro žádné básničky nenapsal. No zase taková škoda to není….
Ale přece jen jsem začal přemýšlet nad tím, čím to je.
Takže jednou věcí je určitě naladění. Asi bude člověk těžko básničkovat, když má v hlavě úplně jiné věci.
A další věcí, která u mě sehrála velkou roli, je autocenzura.
Občas jsem třeba i něco vymyslel a napsal, v šuplíku (tedy v mobilu) se mi válí i dost starých věcí. Ale tady na mě zaútočila autocenzura.
Dříve jsem něco vymyslel, zapsal, a aniž bych nad tím kdoví jak laboroval, tak jsem to zveřejnil. Ať si o tom myslí kdo chce, co chce.
Ale v poslední době jsem si u všeho říkal, že to není dost dobré (jako by to dřívější bylo :-)).
A když si něco čtete po desáté, už vám to většinou nepřipadá vtipné (pokud to mělo být vtipné) ani dobré (pokud jste chtěli vytvořit něco dobrého), nakonec to zavrhnete s tím, že to není vtipné ani dobré, ale trapné. A tak radši nezveřejňujete nic.
A tak jsem si řekl, že se zase zkusím naladit a autocenzuru vypnout.
Byl jsem na měsíc na služební cestě v Maďarsku, a i když to bylo pracovně náročné, vyčistil jsem si docela pěkně hlavu. Člověk měl trochu jiné starosti, nebyl jsem pod sprchou každodenních úkolů.
A tak vznikly první básničky v nové vlně. Nevím, jestli dobré nebo špatné, je mi to jedno 🙂
Jsem zpět a show must go on 🙂