Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.
K rapu jsem se dostal přes Štěpána.
Když odjel na školu, začalo se mi trochu stýskat po hudbě, kterou jsem díky němu dříve chtě nechtě pasivně konzumoval.
A tak jsem začal na vlastní pěst trochu pronikat do tohoto, pro mě dříve nepochopitelného hudebního žánru.
Nebudu tady hodnotit rap jako takový, ale knížku, kterou jsem pořídil Štěpánovi k Vánocům s postranním úmyslem, že si ji sám přečtu.
Je to prvotina Ladislava Poety Zemana, pracujícího na Radiu Spin
Je to pořádná bichle.
Tvoří ji rozhovory s úspěšnými českými rapery. Tady by samozřejmě mohla hned přijít námitka, že těch raperů je u nás hafo a knížka určitě není kompletní.
Není – to autor hned na začátku sám přiznává a je možné, že vznikne i nějaké pokračování.
Pro mě, jako pro člověka rapem jen lehce líznutého, to bylo super čtení. Z rozhovorů jsem si udělal určitou představu o žánru, o počátcích rapu u nás, o tom, jak rapové písničky vznikají, jak je to s fanouškovskou základnou, jak fungují labely, producenti….
Věřím, že i skalní repoví fandové se dozvědí spoustu nového.
Podle rozhovorů jsem si udělal trochu přehled o tom, koho bych si rád v budoucnosti poslechl.
Kapitoly jsou doplněny o QR-kódy, kde si člověk může hned na mobilu přehrát písničku od zpovídaného interpreta.
Líbilo se mi i grafické zpracování knihy. Jsem sice spíš člověk, co upřednostňuje informace před obrázky, takže pro mě by tam nemusely být celostránkové fotky, ale chápu, že to k tomu asi patří.
Jestli bych Českýmu rapu něco vytknul?
Snad jednu takovou maličkost.
Odpovědi raperů jsou přepsány asi prakticky doslovně (nedokážu říct, jestli a eventuálně jak moc tam docházelo k nějakým korekturám).
Rapeři tedy mluví každý svým jazykem, a ten je většinou hovorový, někdy syrový, často to je taková česko-anglická rapová hantýrka, sem tam nějaké sprosté slovo.
Ale Poeta Zeman se ptá vždycky spisovně.
Viděl bych to tak, že se se svými respondenty bavil taky hovorovým jazykem, ale potom to přepsal do spisovné češtiny. Ty kontrasty někdy působily hodně nepřirozeně.
Ale jinak knížka splnila účel – alespoň u mě. Uvidíme, co na ni řekne Štěpán.