Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.
Knížku jsem měl ve čtečce už dlouho a shodou okolností jsem ji začal číst v okamžiku, kdy jsme se s kolegy vraceli ze služební cesty z Maďarska a na hranicích naši dodávku kontrolovali pohraničníci jako za starých časů. Protože má většina z nás blond vlasy nebo už vlasy nemáme vůbec, nevypadali jsme jako typičtí imigranti z Afriky a tak jsme po předložení dokladů mohli frčet dál domů.
O čem knížka je.
Hlavním tématem je právě imigrace a to především ta velká přívalová vlna uprchlíků v roce 2015 do Evropy.
Jaké bylo pozadí, jaké byly reakce politiků, jaké měli ke svému postoji důvody. Nezačínáme ale rokem 2015 ale mnohem dříve, kdy se autor věnuje dřívějším přistěhovaleckým vlnám a historickému pozadí.
Dobře si na tuto uprchlickou vlnu pamatuju. Vzpomínám na tehdejší prohlášení kancléřky Merkelové že to zvládneme – „Wir schaffen das“… No, jak je vidět dnes s odstupem několika let, určitě jsme to nezvládli. Tehdy mě překvapilo, jak byla diskuze vyhrocená – buď a nebo. Buď jsi vítač a nebo odpírač (rasista). Hlasy, které mi připadaly rozumné – totiž aby se přijímala jen část utečenců a nelákali se další, protože i možnosti Západu jsou omezené –neměly v téhle diskuzi vůbec šanci.
V roce 2017, kdy se knížka objevila, vládla ještě jiná atmosféra než dnes. Dnes už si asi velká část obyvatel Evropy uvědomuje, že tady máme ohromný problém – kulturní, bezpečnostní, náboženský.
Za to, co dnes začínají politici opatrně říkat, by byli ještě nedávno hned ocejchováni jako rasisti – a proti tomu se těžko brání. (Tento přívlastek si autor vysloužil i v několika komentářích na goodreads.com, což mi připadá komické – v jedné kapitole právě psal o tom, že každý, kdo se vyslovil proti oficiální politice přijímání imigrantů byl označen za rasistu).
Za mě je knížka zajímavá, i když přiznávám, že trochu jednostranná – vychýlená více na jednu stranu. Roky jsme ale slyšeli hlavně nu západ od nás (a ještě slyšíme) jen jeden správný názor, a tady se autor nebojí nazvat věci pravými jmény.
Překvapilo mě, jak jsou všechny faktografické údaje dobře ozdrojované – není to tedy jen nějaká dojmologie, ale dohledatelná fakta.
Murray mě překvapil i tím, že se trochu i zastal Merklové, nebo se snažil pochopit a zdůvodnit její tehdejší jednání.
Mě se to vcelku (s několika výhradami) líbilo.