Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.
O film se nijak zvlášť nezajímám, a tak bych asi těžko narazil na biografii o Miloši Formanovi Co já vím.
Mám ale rád většinu knížek Jana Nováka. Zrovna jsem dočetl jeho Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci a vzpomněl jsem si, že jednou z jeho knížek je právě i Formanův životopis.
A protože jsem se zrovna chystal na služební cestu do Maďarska a vím, že na služebkách po večerech raději něco poslouchám než čtu, protože už jsem večer často unavený, zdál se Forman dobrou volbou.
Na audioteka.com jsem si koupil audio-verzi knížky. Takže prvními 14 dny na služebce v Maďarsku mě doprovázelo něco přes 16 hodin hlasu Hynka Čermáka, který knihu načetl. K tomu se ještě krátce dostanu.
A bylo to přesně to, co jsem hledal.
Bavilo mě to.
O Formanovi jsem toho moc nevěděl. Za komunistů se tady o něm taktně mlčelo.
Viděl jsem jeho Černého Petra (což mě zas tak moc nenadchlo), potom klasiku Hoří, má panenko. Z jeho americké tvorby jsem jednu chvíli hodně hltal Hair – Vlasy, viděl jsem Přelet nad kukaččím hnízdem a teprve poměrně nedávno jsme se Štěpánem málem pukli smíchy u jeho Muže na měsíci. Dokonce jsem ani neviděl Amadea…
Vyprávění začne pěkně od Formanova dětství, pokračuje jeho studii, prvními filmy v Československu a pak už Amerika. Setkáváme se spoustou slavných jmen. A protože měl Forman rád i ženy – tak tam taky nemohou chybět. Vyprávění je většinou chronologické, ale občas se dostaneme trochu dopředu třeba kvůli filmu a pak se trochu vracíme, ale nepůsobí to nijak rušivě.
Knížka je vyprávěna v první osobě a bylo mi sympatické, že ze sebe Forman nedělá žádného hrdinu. Zmíní se i o událostech, na které není nijak pyšný.
Hrozně se mi líbily zákulisní věci z natáčení filmů, které jsem viděl (a trochu mě to navnadilo i k tomu, že se na nějaký ještě podívám).
Hlas Hynka Čermáka se mi líbí. Neznám moc Formanův hlas a Čermák byl asi dobrá volba. Na několika místech byly takové jemné přeřeky, což mi ale nevadilo. I když by asi nedalo zase takovou práci nechat tu větu namluvit znovu.
Co mě ale vadilo skoro neustále, to byla zvláštní intonace. Čermák klesne třeba v polovině věty tak, že už to vypadá na konec věty a pak za chvilku dořekne zbytek. Na mě to působí divně a někde dávala ta věta po poklesu hlasu jiný smysl než potom celá dořeknutá.
Při poslechu jsem často přemýšlel nad tím, jaký podíl měl na knížce Forman a jaký Novák. V doslovu na konci knihy ale Jan Novák i tohle dovysvětluje.
Celkově se mi to líbilo a na goodreads jsem tomu dal 5 hvězdiček. Kdyby bylo jemnější hodnocení, bylo by to tak devět z deseti.