Pavel Kosatík – Sběrná kniha: Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.

Součástí názvu knihy je „v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem“. A to opravdu sedí. Není to klasická biografie, kdy autor položí spovídanému otázku na jeden nebo dva řádky a ten pak vypráví a vypráví.

Tady je to opravdu rozhovor. Pavel Kosatík je skvělý – ví hodně ze zákulisí, má filmy nakoukané. Místo krátké otázky vede s Helenou Třeštíkovou třeba i polemiku, říká svůj názor na filmy, i když to není vždycky zrovna chvála, jeho část byla někdy i delší než odpověď paní Třeštíkové.

Helena Třeštíková odpovídá upřímně, lidsky.
Asi nejvíc mě zaujalo její líčení jejího krátkého působení na postu ministrině kultury v Topolánkově vládě. To je hodně zajímavý pohled do zákulisí – tentokrát politiky.

Pokračovat ve čtení „Pavel Kosatík – Sběrná kniha: Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem“

Sekáč

V sítotisku jsem měl takovou menší pauzičku, ale to už je pryč. (Naposled jsme tiskli s dětmi).
Jsem zpět a zase sítotiskařím 🙂

Dlouho jsem měl rozdělaných několik nápadů na sítotisk. Jeden z nich se mi podařilo dotáhnout do finiše.

Hodně mě zajímá téma second handů neboli sekáčů, hrabáků.
Pokoušel jsem se vymyslet nějaký slogan, který bych použil v sítotisku.
Jednoho rána mě napadl slogan, v takových hrubých rysech. Postupně jsem ho upravoval až do finální verze. (původně jsem měl v plánu, že na obrázku bude sekáček – tedy sekáč, ale tohle se mi líbilo víc).

Nejsem grafik, neumím kreslit,  a hledat k tomuhle sloganu nějaký volný obrázek, by bylo hodně náročné, a nakonec by to nebylo asi stejně ono – byl by to určitě jen kompromis.

Tak jsem do toho zapojil tu všude propíranou umělou inteligenci. Vygeneroval jsem několik obrázků.

Pokračovat ve čtení „Sekáč“

Nina Špitálníková – Svědectví o životě v KLDR a Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea od Barbara Demick

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.

Jak se asi žije v KLDR, v té zemi Kimů a komunismu bez lidské tváře?
Je to tam opravdu tak šílené, nebo jsme obětí propagandy, a tak zlé to tam není?

O té zemi jsem toho moc nevěděl, a tak jsem se pokusil si o ní něco přečíst. (Kdysi jsem viděl film o KLDR na Jednom světě, ale ten mi život místních lidí moc nepřiblížil).

Zatím jsem si přečetl nebo spíše poslechl, dvě audioknihy – Svědectví o životě v KLDR od Niny Špitálníkové a potom ještě Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea od Barbara Demick, která, jak jsem se později dozvěděl, vyšla i česky jako Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji.

Svědectví o životě v KLDR – Nina Špitálníková

Na tuhle knížku jsem měl už dlouho spadeno, hodně jsem o ní slyšel. Z určitých důvodů si nepůjčuju knížky v knihovně a snažím se nekupovat si moc papírové knížky.

Svědectví o životě v KLDR jsem našel jen v papírové formě – e-book bohužel není. Až nedávno jsem si v Pokračovat ve čtení „Nina Špitálníková – Svědectví o životě v KLDR a Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea od Barbara Demick“

Petr Šesták – Vyhoření

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.

Z podcastu Kverulanti jsem se dozvěděl o knížce Vyhoření od Petra Šestáka
.
Co mě mimo jiné zaujalo, byla forma knihy – je to pamflet. A co to vlastně je ten pamflet? Ve škole jsme to asi kdysi měli, ale…

Kverulanti ani nijak hluboce nekverulovali a z toho jsem si vyvodil, že by to mohla být zajímavá kniha.

Klik, klik na kosmas.cz a e-book je ve čtečce. Pokračovat ve čtení „Petr Šesták – Vyhoření“

Jsem skoro Fully Fluent

Jsem už starší ročník a s výukou jazyků (jako žák i jako učitel či lektor) mám dost zkušeností.

V životě jsem se pral s ruštinou, španělštinou, němčinou a angličtinou.
Každý jazyk jsem se učil trochu jinak.

První anglická slovíčka jsem se začal učit, když mi bylo asi 25 let, ale vážněji jsem se na angličtinu zaměřil až po třicítce a nekladl jsem si žádné extra odvážné cíle. Chtěl jsem dosáhnout toho, abych byl schopen číst jednodušší texty, abych rozuměl, pokud někdo bude mluvit jednodušeji přímo pro mě a abych se i třeba nějak humpolácky domluvil.

Trochu neskromně můžu napsat, že jsem plány přeplnil. Čtu si anglické knížky (občas dohledávám nějaké slovíčko), poslouchám anglicky namluvené audioknížky (pokud to není nějak extra složité, s filmy mám někdy problémy), dorozumím se ve většině situací.

Gramatiku jsem se nějak naučil skoro sám (samozřejmě to podle toho vypadá). Najít materiály pro poslech a čtení není problém – toho je plný internet. Problém ale byl a je s mluvením.

Ke kamarádům, kteří kdysi pobývali v Anglii a Americe jsem chodil na konverzaci, asi rok jsem přes Skype konverzoval s jedním Afričanem, který strávil několik let v Americe a Anglii.
Na stránkách speaking24.com jsem pak konverzoval s cizinci – stejnými zoufalci jako já. Samozřejmě mi nikdo neopravoval moje chyby, ale získal jsem větší jistotu a určitě jsem si obohatil slovní zásobu.
Už několik let jsem ale pro svoji mluvenou angličtinu udělal velké NIC.

Zdá se, že možná budu angličtinu občas potřebovat na vyšším levelu a tak jsem se rozhodl, že něco udělám se svým mluveným projevem.
Začal jsem hledat nějakého rodilého mluvčího – tady jsem počítal, že to bude dost drahé. Moc se mi do toho nechtělo – musíme mít dohodnutý nějaký většinou pravidelný termín a to mě vždycky tak nějak znervózňovalo – musel jsem pořád myslet na to, že tehdy a tehdy mám být tam a tam.

Jako alternativu jsem našel kurzy přes internet. Výběr z několika rodilých mluvčích (cena při větším objemu hodin ca. 200 kč/hod, čili supr) a jakýsi rozvrh, ve kterém bych si bookoval hodiny s různými lektory. To se mi zdálo hodně dobré.

No ale než jsem se odhodlal k vyzkoušení téhle služby, poslouchal jsem nějaký podcast o umělé inteligenci a napadlo mě, že bych mohl otestovat, co to umí.

Stáhnul jsem si do mobilu více méně náhodně několik aplikací. Některé z nich nefungovaly, jedna vypadala použitelně, ale žádný zázrak.
A pak jsem si stáhnul Fully Fluent, která, jak se zdálo, měla vše, co jsem hledal.

Tady bych se rád podělil o svoje dojmy s použitím tohohle neobvyklého přítele na konverzaci.
Předem je dobré říct, že s AI jsem neměl žádné zkušenosti, dokonce ani s přístroji, které by se hlasově ovládaly. Takže některé moje postřehy pro někoho budou samozřejmostí.

Pokračovat ve čtení „Jsem skoro Fully Fluent“