A Realy Good Day – Ayelet Waldman

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.

Po dlouhé době jsem porušil moje nepsané šovinistické pravidlo, kterým se řídím při výběru knížek.

Pokud je to možné, vybírám si knížky, které napsali muži. Málo kdy jsem při výběru čtiva našel kombinaci autorka – dobrá knížka, a tak se o to už moc nepokouším.

První pokus po dlouhé době byl u knížky Empusion od Olgy Tokarczuk. A bylo to hodně dobré.

A tak jsem se pustil i do opravdu dobrého dne od Ayelet Waldman.

Snažím se něco načíst o psychedelikách, zvláště o microdosingu.  Knížka The Magic Mushroom Users´ Guide od DM Tripsona byla vynikající úvod. Ta ale nepojednávala konkrétně o microdosingu, ale všeobecně o lysohlávkách. Knížka je to každopádně skvělá. Sice v ní byla i část věnovaná microdosingu, ale chtěl jsem vědět víc.

Pokračovat ve čtení „A Realy Good Day – Ayelet Waldman“

Investování – experiment se swingovým obchodováním

Nic, co tady píšu, není investiční doporučení.

Investování se věnuju více než 10 let.

Ještě do nedávna jsem používal celkem jednoduchou strategii – dlouhodobé investování.

Pro mě to znamenalo poměrně dlouhý výběr kupované akcie, její zakoupení a potom dlouhodobé držení (většinou několik let).
V ČR platí tříletý časový test – to znamená, že když držím akcii déle než tří roky, nemusím z jejího prodeje platit daně. (Já jsem se ale nikdy nedostal ani na 100 000 kč, které bych za rok vytáhnul – pozor, kdo neví, tak to není zisk,, takže jsem nemusel platit daně ani tak). Ale třeba teď, když hrozí převzetí akcií ČEZu státem, bych nad těmi 100 000 určitě byl.

Hodně informací čerpám z Twittru (teď tedy X) a tam je v té akciové komunitě jednou z výrazných osobností investor, který vystupuje pod přezdívkou AKCIOVÝ GURU. Pokračovat ve čtení „Investování – experiment se swingovým obchodováním“

Olga Tokarczuk – Empusion

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.

Nevím, jestli se vám někdy stalo, že jste nedaleko od vašeho bydliště objevili zajímavé místo, o kterém jste nikdy neměli ani tušení. Mě se to stalo asi před 10 lety, kdy jsem sám pro sebe objevil za polskou hranicí město – nebo snad vesnici? Sokolowsko, které se nachází kousek za polskou hranicí a od nás je vzdálené asi 30 km.

X-krát jsem jel na kole z Meziměstí směrem na Walbřich, ale až tehdy mě napadlo odbočit u cedule se šipkou a nápisem Sokolowsko.
Když jsem tam přijel, připadal jsem si jako v jiném světě.

 

Ohromná budova připomínající snad nějaký zámek
(ve skutečnosti to bylo sanatorium), značně zchátralá.
V lese jakýsi pravoslavný kostelík.

A vedle onoho „zámečku“, tedy sanatoria, právě probíhala výstava moderního umění, což byly ohromné drátěné klece plné nějakých starých předmětů. Nějaký spolek se totiž pokouší budovu zachránit a shání peníze z různých fondů a v Sokolowsku pořádá koncerty a výstavy.

Pokračovat ve čtení „Olga Tokarczuk – Empusion“

Walter Isaacson – Ilon Musk

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.

Strávil jsem více než 20 hodin s Ilonem Muskem!

No dobrá, ne přímo s ním, ale s audioknihou o něm od Waltera Isaacsona (od něho jsem už četl knihu o Stevu Jobsovi a poslouchal audioknihu o Leonardu da Vincim).

(Upřímně, s Muskem bych nechtěl strávit ani pár minut!)

Ale k tomu se hned dostaneme.

Při psaní o této biografii je třeba rozlišovat dvě věci, které se podle mě dost míchají (alespoň se mi to zdálo při čtení recenzí na goodreads.com). Jedna věc je, jak je knížka napsaná, druhá věc je, jaký je samotný Musk.

Začnu knížkou. I když některé recenze na goodreads.com naznačovaly, že se Isaacson nechal Muskem ovlivnit a že ho opěvuje, já tento názor nesdílím. Isaacson otevřeně píše i o Muskových stinných stránkách, o jeho problematické povaze a o neúspěších (s jednou výjimkou, ke které se vrátím). Já nevyváženost moc nevidím. Spíš to bude tím, kdo vyváženost hodnotí. Pokud jste člověk, který Muska nesnáší, bude vám pořád připadat, že ho autor až moc chválí.

Ale vezměme to od začátku.

Isaacson začíná logicky Muskovým dětstvím (tedy ještě dříve popisuje rodinu, ve které vyrůstal) a postupuje prakticky chronologicky. Někdy dochází k menším skokům v čase – to když třeba sledujeme vývoj nějakého delšího projektu nebo Muskovy eskapády se ženami a potom se vracíme v čase zpět.

Myslím, že ke konci knížky (časově jsme v dubnu 2023) jsou události podávány trochu podrobněji. Je to logické – Isaacson se mohl pohybovat dva roky v Muscově blízkosti, navštěvovat jeho schůze, hovořit s ním a jeho spolupracovníky a lidmi, kteří ho obklopují.

Tady mě trochu vytrhla z děje jedna věc: Isaacson až do více než poloviny knihy popisuje děj pohledem „nezaujatého a nezúčastněného“ vypravěče. Potom se ale dostáváme do okamžiku, kdy začíná Muska stínovat a v knize se objeví on sám jako postava – čili tam začne mluvit o sobě (např. Musk mi řekl, telefonoval…). Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, kdo to vlastně je ten JÁ.

A zpět k těm výtkám: na goodreads.com psalo několik lidí, že se v knížce vůbec neobjevil Muskův projekt rychlé meziměstské dopravy hyperloop. Ono je asi těžké zmínit všechny Muskovy aktivity. Myslím, že v tom nebyl žádný zlý úmysl, ale prostě to, že na tomto projektu se ani nezačalo pracovat (aspoň si to myslím), takže se Isaacson tímhle snem ani nezatěžoval a koncentroval se na rozdělané nebo uskutečněné projekty. Myslím, že tady, kromě asi půl kilometrového zkušebního tubusu, Musk nijak nepokročil. A uznávám, je trochu divné, že o tom nebyla v knížce ani zmínka.

Nejvíce mě zaujaly dvě pasáže.

Ta, ve které je popisována Muskova koupě Twitteru. Ten sám hodně používám a v době převzetí Muskem to bylo zajímavé – sledoval jsem to v přímém přenosu na jeho budoucí platformě. Z knížky vyplývá, že jeho rozhodnutí o koupi bylo unáhlené a nedomyšlené a že si s tím užil a ještě asi užije hodně starostí.

Zajímavou kapitolu pro mě představovalo pozadí Muskovy pomoci Ukrajině zasláním jeho přístrojů na přijímání vesmírného internetu Starlink. Tady mě mile překvapil nejen dodávkou zařízení na Ukrajinu (bez toho by asi bylo dost rychle dobojováno), ale i tím, jak odmítl použití přístrojů pro útočné účely. Tady za mě palec nahoru.

Teď k samotnému Muskovi.
Z mého pohledu to je nesympatický člověk s přebujelým egem, se kterým bych nechtěl mít nic společného. Má spasitelský komplex, neustále mluví o tom, jak kolonizovat Mars a spasit planetu elektrickými auty a přitom má problémy sám se sebou. Za mě by udělal líp, kdyby věnoval alespoň část té energie sám sobě, aby se trochu srovnal. Možná by mu pak tahle planeta nepřipadala tak špatná, aby musel snít o kolonizaci Marsu.
Smysl mi nedává ani to, jak se ohání prospěšností elektroaut pro planetu a u toho posílá se Space-X rakety do vesmíru, což zase tak eko-friendly nebude.

Ten člověk je určitě nesmírně chytrý, houževnatý, pracovitý – o tom žádná. I když ho nemám rád, uznávám, že dokázal neuvěřitelné věci.

Ale jako člověk je kokot. Tolik můj dojem nejen z téhle knížky.

Problém téhle biografie vidím trochu v tom, že je o žijícím kontroverzním člověku. Asi by bylo rozumnější napsat biografii po jeho smrti. Ale těžko se odolává tomu, napsat něco už teď, protože úspěch (a tím myslím třeba i kontraverzi) je prakticky jistý.

Nebyla to první knížka o Muskovi, kterou jsem četl nebo poslouchal – tou první byla tahle . Tam ho autor Ashlee Vance adoroval podle mě mnohem víc než Isaacson.

Knížku jsem poslouchal jako audio v angličtině. I když nejsem v tomhle jazyku žádný superman, bylo to v pohodě. Pěkně načteno.

A ještě taková maličkost. Musk má myslím deset dětí (měl 11, jedno zemřelo) s několika ženami. To je ok, proč by ne? Ale schválně si najděte jména některých z nich. Jedno nedokážu napsat, protože nevím, jestli má můj pc tyhle speciální znaky. A další: Tau Techno Mechanicus Musk. Tady si myslím, že už Muskovi regulérně hrabe.

Douglas Murray – Podivná smrt Evropy

Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.

Knížku jsem měl ve čtečce už dlouho a shodou okolností jsem ji začal číst v okamžiku, kdy jsme se s kolegy vraceli ze služební cesty z Maďarska a na hranicích naši dodávku kontrolovali pohraničníci jako za starých časů. Protože má většina z nás blond vlasy nebo už vlasy nemáme vůbec, nevypadali jsme jako typičtí imigranti z Afriky a tak jsme po předložení dokladů mohli frčet dál domů.

O čem knížka je.
Hlavním tématem je právě imigrace a to především ta velká přívalová vlna uprchlíků v roce 2015 do Evropy.
Jaké bylo pozadí, jaké byly reakce politiků, jaké měli ke svému postoji důvody. Nezačínáme ale rokem 2015 ale mnohem dříve, kdy se autor věnuje dřívějším přistěhovaleckým vlnám a historickému pozadí.

Dobře si na tuto uprchlickou vlnu pamatuju. Vzpomínám na tehdejší prohlášení kancléřky Merkelové že to zvládneme – „Wir schaffen das“… No, jak je vidět dnes s odstupem několika let, určitě jsme to nezvládli. Tehdy mě překvapilo, jak byla diskuze vyhrocená – buď a nebo. Buď jsi vítač a nebo odpírač (rasista). Hlasy, které mi připadaly rozumné – totiž aby se přijímala jen část utečenců a nelákali se další, protože i možnosti Západu jsou omezené –neměly v téhle diskuzi vůbec šanci.

V roce 2017, kdy se knížka objevila, vládla ještě jiná atmosféra než dnes. Dnes už si asi velká část obyvatel Evropy uvědomuje, že tady máme ohromný problém – kulturní, bezpečnostní, náboženský.

Za to, co dnes začínají politici opatrně říkat, by byli ještě nedávno hned ocejchováni jako rasisti – a proti tomu se těžko brání. (Tento přívlastek si autor vysloužil i v několika komentářích na goodreads.com, což mi připadá komické – v jedné kapitole právě psal o tom, že každý, kdo se vyslovil proti oficiální politice přijímání imigrantů byl označen za rasistu).

Za mě je knížka zajímavá, i když přiznávám, že trochu jednostranná – vychýlená více na jednu stranu. Roky jsme ale slyšeli hlavně nu západ od nás (a ještě slyšíme) jen jeden správný názor, a tady se autor nebojí nazvat věci pravými jmény.

Překvapilo mě, jak jsou všechny faktografické údaje dobře ozdrojované – není to tedy jen nějaká dojmologie, ale dohledatelná fakta.

Murray mě překvapil i tím, že se trochu i zastal Merklové, nebo se snažil pochopit a zdůvodnit její tehdejší jednání.

Mě se to vcelku (s několika výhradami) líbilo.