Už delší dobu jsme chtěli s Pavlínou udělat nějaký sítotiskový workshopík pro děti ve škole, kde Pavlína pracuje.
Dlouho jsme to odkládali – až teď.
Škola připravila k výročí školy malou oslavu – prohlídku školy, výstavu starých fotografií, občerstvení.
A v jedné třídě jsem měl já tisknout něco na památku s dětmi, které s rodiči dorazí.
Příprava probíhala jako obvykle na poslední chvíli – nějak vázly podklady, podle kterých jsem měl vyrobit šablonu.
Ale šťastně dorazily a tak jsme se pustili do práce.
Po zkušenostech s tiskem vizitek pro Tao Quita jsem se rozhodl vyrobit 5 sít pro případ problémů. A to bylo prozíravé.
Pavlína ještě chtěla vyrobit jedno velké síto a z vyloupaných písmen pak ještě vytvořila jedno síto (ani jedno z nich jsme ale nepoužili).
Večer před akcí jsme s Pavlínou tisk vyzkoušeli. Mělo se tisknout na čtvrtky A5. Trochu vrásky mi dělalo, jak poznat, jestli je čtvrtka na správném místě pod sítem – pod šablonu samozřejmě není vidět a po několika tazích těrkou mimo šablonu nepůjde na sítu na bílém podkladu rozpoznat, kde nová čtvrtka leží.
To jsme vyřešili pomocí starých lehce oranžových papírů. Po každém tisku se dal jako podklad další oranžový papír (aby se barva na papíru dál nerozmazávala). Přechod mezi bílou čtvrtkou a barevným podkladem byl na sítu dobře vidět.
Listy si mohly děti buď nechat uschnout, nebo na vedlejší lavici vysušit fénem. Většina využila možnost vysušení a nebyl problém.
První šablona – chvíli jsme tiskli a potom mě někdo upozornil, že nad jedním písmenem chybí háček. Ten jsme při výrobě síta zapomněli vyloupnout. Háček si na už vytisknutých listech děti samy dokreslily štětcem a tak jsem vzal další síto.
Natiskli jsme pár kusů a pod šablonu se dostalo trochu barvy. Nechtěl jsem riskovat a tak jsem vzal další síto. Na něm si projevil po několika tiscích stejný problém. Barvu jsem se snažil vysušit houbičkou, ale spíš jsem ji rozmazal.
Začínal jsem být trochu nervózní. Vzal jsem poslední síto. To naštěstí fungovalo bez problémů. A když se začala barva trochu mazat, nechal jsem to být. Při dalším tisku už to bylo zase ok.
Čili – panika s předešlými dvěma síty byla v podstatě zbytečná. Stačilo by tisknout dál, nebo jednou vytisknout na prázdno bez barvy, a mohlo se pokračovat.
Příjemným překvapením pro mě byla barva. Trochu jsem se bál, že bude v době, kdy zrovna nebude chtít nikdo tisknout, zasychat, ale bylo to v pohodě. Po tisknutí listu stačilo přejet těrkou s barvou na prázdno přes síto a barva vůbec nezasychala.
I když jsme měli připravenou improvizovanou zástěru z igelitového pytle, tiskli jsme nakonec bez ní a jako zázrakem si nikdo neupatlal oblečení.
Vše tedy dobře dopadlo, celkově jsme vytiskli asi 50 listů.
Děti si to užily, jeden list si dokonce vytiskla nadšená maminka.
Pouze jediný člověk se mě zeptal, jak jsem vlastně vyrobil šablonu. Ano, hádáte správně, byl to jeden tatínek. Maminky si přece takové otázky nekladou :-).
Pro mě tedy další zajímavá zkušenost. Myslím, že mě v budoucnu bude čekat určitě ještě nějaký workshop a tady jsem si ujasnil, co dělat a co nedělat.