Rád čtu. Na goodreads se můžete mrknout na můj čtenářský deník.
Strávil jsem více než 20 hodin s Ilonem Muskem!
No dobrá, ne přímo s ním, ale s audioknihou o něm od Waltera Isaacsona (od něho jsem už četl knihu o Stevu Jobsovi a poslouchal audioknihu o Leonardu da Vincim).
(Upřímně, s Muskem bych nechtěl strávit ani pár minut!)
Ale k tomu se hned dostaneme.
Při psaní o této biografii je třeba rozlišovat dvě věci, které se podle mě dost míchají (alespoň se mi to zdálo při čtení recenzí na goodreads.com). Jedna věc je, jak je knížka napsaná, druhá věc je, jaký je samotný Musk.
Začnu knížkou. I když některé recenze na goodreads.com naznačovaly, že se Isaacson nechal Muskem ovlivnit a že ho opěvuje, já tento názor nesdílím. Isaacson otevřeně píše i o Muskových stinných stránkách, o jeho problematické povaze a o neúspěších (s jednou výjimkou, ke které se vrátím). Já nevyváženost moc nevidím. Spíš to bude tím, kdo vyváženost hodnotí. Pokud jste člověk, který Muska nesnáší, bude vám pořád připadat, že ho autor až moc chválí.
Ale vezměme to od začátku.
Isaacson začíná logicky Muskovým dětstvím (tedy ještě dříve popisuje rodinu, ve které vyrůstal) a postupuje prakticky chronologicky. Někdy dochází k menším skokům v čase – to když třeba sledujeme vývoj nějakého delšího projektu nebo Muskovy eskapády se ženami a potom se vracíme v čase zpět.
Myslím, že ke konci knížky (časově jsme v dubnu 2023) jsou události podávány trochu podrobněji. Je to logické – Isaacson se mohl pohybovat dva roky v Muscově blízkosti, navštěvovat jeho schůze, hovořit s ním a jeho spolupracovníky a lidmi, kteří ho obklopují.
Tady mě trochu vytrhla z děje jedna věc: Isaacson až do více než poloviny knihy popisuje děj pohledem „nezaujatého a nezúčastněného“ vypravěče. Potom se ale dostáváme do okamžiku, kdy začíná Muska stínovat a v knize se objeví on sám jako postava – čili tam začne mluvit o sobě (např. Musk mi řekl, telefonoval…). Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, kdo to vlastně je ten JÁ.
A zpět k těm výtkám: na goodreads.com psalo několik lidí, že se v knížce vůbec neobjevil Muskův projekt rychlé meziměstské dopravy hyperloop. Ono je asi těžké zmínit všechny Muskovy aktivity. Myslím, že v tom nebyl žádný zlý úmysl, ale prostě to, že na tomto projektu se ani nezačalo pracovat (aspoň si to myslím), takže se Isaacson tímhle snem ani nezatěžoval a koncentroval se na rozdělané nebo uskutečněné projekty. Myslím, že tady, kromě asi půl kilometrového zkušebního tubusu, Musk nijak nepokročil. A uznávám, je trochu divné, že o tom nebyla v knížce ani zmínka.
Nejvíce mě zaujaly dvě pasáže.
Ta, ve které je popisována Muskova koupě Twitteru. Ten sám hodně používám a v době převzetí Muskem to bylo zajímavé – sledoval jsem to v přímém přenosu na jeho budoucí platformě. Z knížky vyplývá, že jeho rozhodnutí o koupi bylo unáhlené a nedomyšlené a že si s tím užil a ještě asi užije hodně starostí.
Zajímavou kapitolu pro mě představovalo pozadí Muskovy pomoci Ukrajině zasláním jeho přístrojů na přijímání vesmírného internetu Starlink. Tady mě mile překvapil nejen dodávkou zařízení na Ukrajinu (bez toho by asi bylo dost rychle dobojováno), ale i tím, jak odmítl použití přístrojů pro útočné účely. Tady za mě palec nahoru.
Teď k samotnému Muskovi.
Z mého pohledu to je nesympatický člověk s přebujelým egem, se kterým bych nechtěl mít nic společného. Má spasitelský komplex, neustále mluví o tom, jak kolonizovat Mars a spasit planetu elektrickými auty a přitom má problémy sám se sebou. Za mě by udělal líp, kdyby věnoval alespoň část té energie sám sobě, aby se trochu srovnal. Možná by mu pak tahle planeta nepřipadala tak špatná, aby musel snít o kolonizaci Marsu.
Smysl mi nedává ani to, jak se ohání prospěšností elektroaut pro planetu a u toho posílá se Space-X rakety do vesmíru, což zase tak eko-friendly nebude.
Ten člověk je určitě nesmírně chytrý, houževnatý, pracovitý – o tom žádná. I když ho nemám rád, uznávám, že dokázal neuvěřitelné věci.
Ale jako člověk je kokot. Tolik můj dojem nejen z téhle knížky.
Problém téhle biografie vidím trochu v tom, že je o žijícím kontroverzním člověku. Asi by bylo rozumnější napsat biografii po jeho smrti. Ale těžko se odolává tomu, napsat něco už teď, protože úspěch (a tím myslím třeba i kontraverzi) je prakticky jistý.
Nebyla to první knížka o Muskovi, kterou jsem četl nebo poslouchal – tou první byla tahle . Tam ho autor Ashlee Vance adoroval podle mě mnohem víc než Isaacson.
Knížku jsem poslouchal jako audio v angličtině. I když nejsem v tomhle jazyku žádný superman, bylo to v pohodě. Pěkně načteno.
A ještě taková maličkost. Musk má myslím deset dětí (měl 11, jedno zemřelo) s několika ženami. To je ok, proč by ne? Ale schválně si najděte jména některých z nich. Jedno nedokážu napsat, protože nevím, jestli má můj pc tyhle speciální znaky. A další: Tau Techno Mechanicus Musk. Tady si myslím, že už Muskovi regulérně hrabe.
Knížku jsem měl ve čtečce už dlouho a shodou okolností jsem ji začal číst v okamžiku, kdy jsme se s kolegy vraceli ze služební cesty z Maďarska a na hranicích naši dodávku kontrolovali pohraničníci jako za starých časů. Protože má většina z nás blond vlasy nebo už vlasy nemáme vůbec, nevypadali jsme jako typičtí imigranti z Afriky a tak jsme po předložení dokladů mohli frčet dál domů.
Hlavní hrdina je vytržen z vesnického života a života na statku a je odvlečen do lesů mezi partyzány.
Knížka přináší přesně to, co má v názvu.
Jde ale o válku Indočínskou, ale zárodky vpádu Američanů tady vidíme na jedné z postav, kterou je americký diplomat Alden Pyle. Ten je zároveň jednou částí trojúhelníku, kdy další tvoří vypravěč – anglický zpravodaj Thomas Flower a žena, která stojí mezi nimi, Vietnamka Phuong.